Lidové zvyky

Komenské hody

V červenci na sv. Jakuba (25.) jsou komenské hody, které připadají na nejbližší víkend, popřípadě víkend, který určí komenský pan farář. V sobotu dechová hudba Komňané spolu s folklórním souborem Podšable pořádají krojovanou hodovou obchůzku s právem. Tato, v roce 2023 obnovená tradice, navazuje na slavnostní krojované průvody, které se konaly v minulosti. Gazda nejprve u obecního úřadu žádá starostku o udělení práva obchůzky. Poté muzikanti s mladou chasou celou vesnici obchází a hrají, zpívají nebo tancují. Kromě lidových písní často slyšíte: „Čí sú hody? Naše!“ V sobotu večer se pak koná tradiční hodová zábava v mysliveckém areálu na Rasové v režii komenských myslivců. V neděli ráno v kostele sv. Jakuba Většího probíhá slavnostní mše svatá s krojovanou chasou. V průběhu mše a po ní u kostela vyhrává dechová hudba. V neděli se také pravidelně pořádá kulturní a společenské hodové odpoledne se zábavným programem pro děti na fotbalovém hřišti.

Komenský Fašank

V únoru nebo březnu se v Komni dodržuje fašanková tradice, která se dříve konala v masopustní úterý, dnes se fašank pořádá vždy v sobotu předem. Vyznačuje se unikátním šavlovým tancem, který se dochoval pouze ve třech obcích na Slovácku. Kromě Komně ještě v Bystřici pod Lopeníkem a Strání. Tyto masopustní mečové tance jsou zapsány v Národním seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. V naší obci tanec předvádějí čtyři tzv. „skakúni“, což jsou 18-ti letí mládenci, kteří měli být odvedeni na vojnu - zvaní odvedenci nebo taky legrúti. Označení „skakún“ je odvozeno od poskočného šavlového tance, který skakúni předvádějí před každým domem v obci a zpívají píseň Podšable. Za koledování dostávají výslužku v podobě peněz do práva, slanin, vajíček a také slivovice. Původ fašankové tradice v Komni sahá do počátku 17. století, kdy v r. 1605 obec napadli a vyplenili uherští nájezdníci Bočkajovci. Šavlový tanec se skutečnými kovovými šavlemi představuje střežení hranic a domobranu vůči těmto nájezdníkům. Pro komenského skakúna jsou charakteristické vonice na klobouku a klopách černého munduru, také černé rajtky a vysoké boty. Tváře má typicky nalíčené a kolem pasu uvázaný červený turecký šátek. Komenský fašank se vyznačuje také početným průvodem maškar a starodávných řemeslníků. V čele průvodu je policajt, který vede skakúny, a gazda s právem fašankové obchůzky, které vždy ráno před obchůzkou propůjčuje starostka. Průvod doprovází šest muzikantů, kteří musí zvládnout nejen celodenní obchůzku, ale i večerní fašankovou zábavu, kde skakúni o půlnoci zatančí poslední tanec a symbolicky předají šavle mladším vrstevníkům.
Komenský fašank je velmi populární nejen v Komni, ale i v širokém okolí. V jeho pořádání se střídají čtyři zájmové spolky - SDH Komňa, TS Komňa, FK Komňa a DH Komňané. Ať už pořádá tuto bujarou tradici kterýkoliv z nich, jste srdečně zváni!
Oblíbený v Komni je i dětský fašank v podání místní ZŠ a MŠ J. A. Komenského, který je věrnou kopií toho hlavního. Jeho cílem je, aby děti zažily jedinečnou atmosféru průvodu masek, vytvořily si k tradici vztah a naučily se písně a tance spojené s oslavou masopusta. O zachování, udržování a přirozené rozvíjení fašankové tradice usiluje také mládežnický soubor Podšable, který komenský fašank předvádí a podílí se na jeho organizaci.

Komenští skakúni při šavlovém tanci zpívají:
„Zhusta chlapci zhusta konec masopusta, masopust sa krátí už sa k nám nevrátí. Dva bučky dva bučky jeden je slabučký, nežeň sa synečku eště si malučký. Malučký malučký malý gazda budeš, až orat pojedeš dycky plakat budeš.“
„Podšable podšable aj pod obušky, my všecko bereme aj plané hrušky. Tuto nám nedali tuto nám dajú, komára zabili slaniny majú.
Já-do-búdy já-do-búdy a buděnka prázdná, měly mňa tam štyry čekat nečekala žádná. Paní-mámo paní-mámo pěknú céru máte, dáte-li nám slivovice do roka ju vdáte.“

Komenský kroj

Komenský kroj patří do skupiny slavicko-bojkovických, který se jako samostatný zachoval nejdéle. Kroj se v Komni běžně nosil naposledy asi před 100 lety. Dnes se kroj nosí jen při významných příležitostech. V komenském kroji vystupuje místní dechová hudba Komňané a folklórní soubor Podšable, který usiluje o jeho zachování a nošení. Kroj je možné vidět na fašanku, na Velikonoční pondělí a zejména na hody během hodové obchůzky.

Komenský kroj se skládá:
PÁNSKÝ: košula, kordula, lajbl, nohavice, řemen, vysoké boty,
klobúk nebo baranica
DÁMSKÝ: rukávce, kordula, spodnička, sukňa, fěrtúšek, šátek,
boty s vrapením (vrapenice), mašle

Mikuláš

5. prosince chodí po Komni Mikuláš, anděl a čerti. Několik skupinek v tomto přestrojení navštěvují děti nejmenší, malé i větší. Děti musí přednést básničku, říkanku nebo zazpívat písničku. Hodné děti za odměnu dostanou od Mikuláše výslužku, naopak zlobivým dětem hrozí, že si jich čerti vezmou do svého pekelného doupěte v kopci Hrádku, který leží hned vedle vesnice.

Stavění a kácení máje

Na konci dubna je zvykem stavit máj, tak aby od 1. května stál po celý květnový měsíc. V Komni se máj staví tradičním způsobem, to znamená ručně s pomocí dřevěných líh. Hlavní máj se nazývá „ročníkový“, staví ho komenská chasa, která v daný rok dovrší 18-ti let. V současné době se staví nad fotbalovým hřištěm. Chlapci zajišťují výběr kmene na máj a jehličnatý vršek, ručně pak zbavují kmene kůry pořízem a kopají hlubokou jámu. Musí také připravit líhy, bez kterých by máj postavit nešlo. Děvčata zase mají na starosti zdobení vršku, výrobu věnce, který visí pod vrškem a občerstvení pro všechny, kteří přijdou pomoct máj postavit. Máj mívá až ke 30m, proto k postavení je potřeba až 50 chlapů. Součástí stavění máje je i jeho zabezpečení a následné hlídání před pokácením, které můžou mít na svědomí škodolibí vrstevníci z okolních vesnic. V obci stojí májů několik - na návsi vedle obecního úřadu, u výminy vedle bývalého vodního mlýna, kde máj staví soubor Podšable a také jsou k vidění máje, které si lidé postaví na svých dvorech či zahradách. Dříve mládenci stavěli máj dokonce na vrcholu kopce Hrádek, který se nachází na západní straně od obce. V minulosti stával i v kamenolomu Bučník a v areálu zemědělského družstva. Při kácení se také odvedenci přetahovali o vlajku, děti zase o vršek máje. Zejména stavění ale i kácení máje je slavnostní událostí, u které nechybí hudba, zpěv, bečka piva a slivovica.

Tři králové

V lednu na Tři krále chodí po vesnici skupinky koledníků v přestrojení za krále a přejí lidem šťastný nový rok. Na sobě mají bílé roucho s ozdobným límcem, na hlavě pak korunu se zkratky jmen králů Kašpar, Melichar, Baltazar. Král Baltazar byl tmavé pleti, proto má jeho představitel tváře černé od sazí. U každého domu zpívají píseň „My tři králové jdeme k Vám“ a zároveň koledují pro Tříkrálovou sbírku charity. Na vchodové dveře na znamení, že daný dům navštívili, napíší bílou posvěcenou křídou zkratku K+M+B+letopočet.

Velikonoce

Na Velikonoce Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty, kdy zvony „odletí do Říma“ a přestanou vyzvánět, chodí chlapci do 14-ti let „repat". K tomu používají „repač“ neboli dřevěný řehtací trakař. Repání nahrazuje odbíjení a zvonění zvonů v celou hodinu. Začínají ve čtvrtek v 18h, pokračují o půlnoci, na Velký pátek ráno v 6h, v poledne, odpoledne v 15h a 18h a znovu o půlnoci. Poté v sobotu ráno v 6h a naposledy v poledne. Jezdí po celé vesnici, začínají a končí vždy u kostela. Na Bílou sobotu „poručníci" - kluci, kteří vycházejí ze školy a dohlíží na průběh repání, chodí taky „vyklepávat". Vyklepávají u domů, z nichž se repání nikdo nezúčastnil, klepou „klepačem“ a zpívají: „Třetího dne stal Spasitel, všeho světa Vykupitel, radujme se, veselme se, aleluja.“ Za to dostávají výslužku. Na Velikonoční pondělí chodí komenská chasa (mládenci) v komenských krojích a s velkým tatarem po „mrskačce".

V Komni se říkají tyto velikonoční koledy:
„Vstávaj ráno Mariáno, peč koláče - zahýbáče, jak mně nedáš kopu vajec, vyženu ti muža na pec, a pacholka do komína, bude černý jak slanina.“
„Kázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajíčka, jedno modré, jedno bílé, slepička ti snese jiné.“

Vyhrávání Josefkům

V březnu na sv. Františku a na sv. Josefa a Josefy chodívaly hlavně děti „vyhrávat“. Cinkaly a klepaly na pokličky a zpívaly:
„Pukaly lavice, pukaly stolice, pukaly aj dveří, Františko (Josefku nebo Josefko) otevři. Nenech nás tu státi, korunku nám dáti, korunku nebo tři, však to tobě patří.“
Kořeny tohoto zvyku jsou prosté - František, Josefů a Josef byl v obci hojný počet. Dnes chodí děti jen výjimečně ke svým známým, ale zato 19. března chodí Josefkům pravidelně vyhrávat a přát k svátku místní dechová hudba. Vyhrávají a vinšují v podvečer před domy, kde Josefové bydlí. Ti pro muzikanty mají připravené pohoštění a nesmí chybět ani štamprla domácí slivovice.