Obydlí zvěrokleštiče

Domek slouží jako ukázka bydlení zvěrokleštiče z II. pol. 19. století a je zde umístěna expozice velmi rozšířeného a dnes již zaniklého řemesla zvěrokleštičství.  

Rozhodnutím ministerstva kultury byl v r. 2008 domek čp. 6 prohlášen za kulturní památku.

Po náročné a rozsáhlé rekonstrukci, hlavně díky finanční pomoci z Fondu kultury Zlínského kraje je stavba v současné podobě. Jizba   je využívána základní a  mateřskou školou k zájmové činnosti a pro kulturní a folklorní účely.

Expozice otevřena na požádání. Doporučujeme volat den dopředu, průvodci nejsou k dispozici okamžitě.     

• po, st, pá od 10.00 - 12.00 hodin a od 13.00 - 16.00 hodin
• v případě domluvy předem v pracovních dnech, je možné i mimo stanovenou dobu o víkendu.
• tel. OÚ: 572 641 140
• průvodce: +420 602 511 439
•  

Slavnostní otevření proběhlo dne 26. července 2009 za účasti hejtmana Zlínského kraje MVDr. Stanislava Mišáka a významných hostů.

V soutěži „Lidová stavba roku“ vyhlášenou hejtmanem Zlínského kraje  získala stavba první místo. Obci bylo uděleno uznání za záchranu kulturní památky usedlosti čp. 6, při níž byly použity stavební materiály a tradiční řemeslné technologie. Obnovená stavba se stala od samého začátku vzorem a příkladem pro obnovu lidových staveb v naší obci, ale i celém regionu. 

Poděkování patří všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na obnově tohoto domku.

Něco z historie

Tento dům postavil drobný zemědělec František Toman přibližně před 150 lety. Po jeho smrti zde hospodařil jeho syn Karel společně se svou manželkou Terezií, rozenou Haluzovou.

Měli pět dětí, dospělosti se však dožily pouze dvě dcery Emilie a Marie. Emilie se později provdala za Martina Mlčůcha a převzala hospodářství rodičů.

Narodili se jim synové František a Bohumil, kteří zde také vyrůstali. Marie, která zůstala po celý život svobodná, žila s rodinou ve společně domácnosti až do svých 42 let, kdy zemřela.

Hospodářství

Hospodářství nebylo velké. Chovali dvě krávy a prase, po druhé světové válce si pak pořídili dvě kozy a krávu. Prase se zabíjelo počátkem zimy. Venku v trokách se opařilo a k dalšímu zpracování se přeneslo do světnice, kde se umístilo na dřevěný hák zvaný krmholec, který byl železným okem zavěšen na trámu. Protože by v meziválečné době hmotné hospodářství rodinu jen stěží uživilo, zabýval se Karel Toman také zvěrokleštičstvím.

Svým vnukům Františkovi a Bohumilovi později vyprávěl četné historky, které se mu
ve světě přihodily, stejně jako zážitky z první světové války, kde bojoval v řadách rakousko-uherské armády na ruské frontě. V roce 1955 museli dobytek odevzdat do Jednotného zemědělského družstva a přestali hospodařit.

Dispozice domu

Obytnou část tvořila velká světnice, v níž byla později pořízena dřevěná podlaha.
Nad bytelným dřevěným stolem visely obrázky svatých, u stolu stála lavice, případně židle. místnost sloužila rovněž ke spaní, proto zde byly umístěny postele.
Spávalo se na režné (žitné) slámě, přikryté hrubým prostěradlem. V rohu u zdi, sousedící s kuchyní, stála kachlová kamna, vysoká až po strop. S obytnou místností sousedila malá kuchyňka.

K uskladnění domácího nářadí i zásob brambor a řepy sloužila komora. Chlév a „mlatevňa“ k mlácení obilí přiléhaly k obytným místnostem. Schovávalo se zde hospodářské nářadí s povozem. 

Seno určené ke krmení dobytka bylo uloženo na půdě a sloužilo také jako tepelná izolace. V předzahrádce, ohrazené laťkovým plotem, byla v jednom rohu umístěna studna, ve druhém hnojiště. Hospodyně zde měla několik záhonů se zeleninou a nechyběly ani ovocné stromy.